Možná to znáš.

Sedneš si k práci.

Víš přesně, co potřebuješ udělat.

Otevřeš notebook.

A za několik minut už řešíš něco úplně jiného.

Vzpomeneš si na klienta.

Pak na e-mail, na který jsi ještě neodpověděl.

Pak na smlouvu, kterou musíš zkontrolovat.

Pak tě napadne, že bys měl zavolat jednomu člověku.

A než se naděješ, máš otevřených šest oken, tři rozdělané úkoly a pocit, že vůbec nic neposouváš.

První reakce bývá:

„Musím se víc soustředit.“

Jenže problém nemusí být v tom, že se neumíš soustředit.

Možná má tvoje hlava jen příliš mnoho věcí, které se snaží držet současně.

Pozornost není nekonečná

Každá nedokončená věc si v hlavě nechává malé otevřené okno.

Musím mu odepsat.

Musím dořešit ten případ.

Musím někomu zavolat.

Musím zkontrolovat smlouvu.

Musím objednat servis.

Musím udělat příspěvek.

Samostatně to nevypadá nijak dramaticky.

Jenže když těch otevřených věcí začne být dvacet, třicet nebo padesát, vzniká zvláštní stav.

Sedíš.

Nic fyzicky těžkého neděláš.

A přesto se cítíš unavený.

Protože tvoje hlava pracuje pořád.

Problém často není telefon

Hodně rad o produktivitě začíná stejně.

Vypni telefon.

Vypni notifikace.

Zavři e-mail.

Dej si časovač.

To všechno může fungovat.

Ale pouze do určité míry.

Protože největší vyrušení nemusí přijít zvenku.

Může přijít přímo z tvojí hlavy.

Sedíš nad seznamem kontaktů a najednou tě napadne:

„Ještě jsem neodpověděl tomu klientovi.“

Tak otevřeš mail.

Když už jsi tam, všimneš si další zprávy.

Pak začneš řešit něco jiného.

A blok na telefonování je pryč.

Telefon tě nevyrušil.

Vyrušila tě myšlenka.

Proto nestačí plánovat jen čas

V minulém článku jsem psal o time managementu.

O tom, že dobrý plán nemá jen říkat, co budeš dělat.

Má snížit množství rozhodování ve chvíli, kdy má přijít akce.

U soustředění je to podobné.

Nejde pouze o to rezervovat si dvě hodiny na důležitou práci.

Potřebuješ také vytvořit podmínky, aby tvoje hlava během těch dvou hodin nemusela řešit všechno ostatní.

Jedna z nejjednodušších věcí, které můžeš udělat, je mít místo, kam všechny ostatní myšlenky odložíš.

Napadne tě:

„Musím zavolat Novákovi.“

Nevolej mu hned.

Napiš si to.

„Musím zkontrolovat ten případ.“

Nekontroluj ho.

Napiš si to.

Tvoje hlava nepotřebuje mít jistotu, že to vyřešíš právě teď.

Potřebuje mít jistotu, že se to neztratí.

Nedělej z každé myšlenky nový úkol

Tohle je podle mě jedna z největších pastí podnikání.

Napadne tě něco.

A ty to okamžitě začneš dělat.

Protože si říkáš:

„Když už jsem si na to vzpomněl, tak to vyřeším.“

Jenže tím každá náhodná myšlenka získává právo změnit tvůj plán.

A pak už vlastně neřídíš svůj den ty.

Řídí ho poslední věc, která ti proletěla hlavou.

Produktivita není schopnost udělat všechno hned.

Produktivita je také schopnost říct:

„Ano, je to důležité. Ale ne teď.“

Soustředění stojí méně energie, když je první krok jasný

Další problém vzniká ve chvíli, kdy si naplánuješ příliš obecný úkol.

„Pracovat na obchodu.“

„Dělat marketing.“

„Volat klientům.“

Mozek pak musí znovu rozhodnout, co přesně má udělat.

A každé další rozhodnutí vytváří prostor pro odklad.

Je obrovský rozdíl mezi:

„Od 14:00 budu telefonovat.“

a:

„Ve 14:00 otevřu připravený seznam a zavolám prvnímu člověku.“

První varianta pořád vyžaduje rozhodování.

Druhá má jasný začátek.

A právě jasný začátek je často důležitější než další motivační technika.

Možná nepotřebuješ přidat tlak

Když se člověk nedokáže soustředit, často na sebe začne ještě víc tlačit.

„Musím se dát dohromady.“

„Musím být disciplinovanější.“

„Musím konečně zabrat.“

Jenže tlak přidává do hlavy další vrstvu.

Kromě samotného úkolu teď ještě řešíš, že bys měl pracovat lépe.

A to ti může vzít další energii.

Místo většího tlaku někdy potřebuješ méně otevřených věcí.

Méně rozhodování.

Jasnější první krok.

A možnost věřit tomu, že ostatní věci počkají.

Cílem není nemít žádné myšlenky

Nemusíš mít prázdnou hlavu.

To by ani nebylo realistické.

Cílem je, aby každá myšlenka neměla právo okamžitě změnit to, co právě děláš.

Protože když dokážeš zůstat u jedné věci dostatečně dlouho, začne se dít něco zajímavého.

Práce je rychlejší.

Je méně vyčerpávající.

A na konci dne nemáš jen pocit, že jsi byl celý den zaměstnaný.

Vidíš také, co jsi skutečně dokončil.

Možná tedy nepotřebuješ lepší schopnost soustředit se.

Možná potřebuješ vytvořit prostředí, ve kterém tvoje pozornost nemusí každé dvě minuty bojovat o přežití.