"Ještě nejsem připravený."
To je jedna z nejčastějších vět, které slýchám.
"Ještě si chci projít argumenty."
"Ještě si upravím skript."
"Ještě počkám na lepší dobu."
"Ještě získám víc zkušeností."
Na první pohled to zní rozumně.
Ve skutečnosti je to často jen jiná forma strachu.
Čekáme na pocit, který nepřijde
Většina lidí si myslí, že nejdřív musí přijít jistota.
Až potom budou jednat.
Jenže obchod takhle nefunguje.
Nikdy nebudeš mít stoprocentní jistotu, že klient schůzku přijme.
Nikdy nebudeš vědět, jak rozhovor dopadne.
Nikdy nebudeš mít kontrolu nad tím, co klient řekne.
A právě proto mnoho poradců čeká.
Týdny.
Měsíce.
Někdy roky.
Potřeba jistoty je nenápadná brzda
Není tak hlasitá jako strach.
Nevypadá dramaticky.
Naopak.
Tváří se jako rozvaha.
Jako příprava.
Jako profesionalita.
Jenže pokud tě příprava dlouhodobě brzdí v akci, přestává být výhodou.
Stává se překážkou.
Jak ji poznáš?
Možná tě brzdí potřeba jistoty, pokud si často říkáš:
- Ještě nejsem připravený.
- Ještě si něco nastuduji.
- Ještě počkám.
- Ještě není správný čas.
- Ještě nemám dost zkušeností.
Ve skutečnosti tím často říkáš něco jiného:
"Nechci zažít nejistotu."
Co pomáhá
Neptej se:
"Budu si jistý?"
Zeptej se:
"Jsem ochotný udělat další krok, i když si jistý nejsem?"
To je otázka, která mění všechno.
Sebejistota nevzniká čekáním.
Vzniká tím, že opakovaně zvládneš situace, ve kterých sis jistý nebyl.
A právě proto největší růst nezačíná jistotou.
Začíná odvahou.
